Život na venkově

18.02.2010 14:02

Cesta z města

Rozhodnete-li se pro život na kostarickém venkově, je to jako byste se vydali na cestu zpět v čase. Možná, že ne na cestu až tak dalekou, ale rozhodně nesmírně zajímavou, neboť přestože je Kostarika ekonomicky i sociálně mnohem na vyšší úrovni než ostatní středoamerické země, dosud je zařazena mezi země třetího světa. Každý návštěvník ať sám usoudí do jaké míry je tato malá středoamerická země pozadu ve vývoji za Evropou a Severní Amerikou. Avšak právě toto zpoždění má v sobě i značnou dávku kouzla a romantiky.

Necháváte-li město za zády s ním ve většině případů opouštíte i asfaltové cesty, takže v letním období, období sucha, bude vaše auto zahaleno mračnem prachu, při každém předjíždění či ve chvíli kdy budete sám předjížděn, které Vám zcela zakryje cestu před Vámi. Rozhodnete-li se naopak pro cestu během období dešťů, čeká Vás pravděpodobně boj s výmoly způsobenými prudkými dešti, klouzavým bahnem a velkým rizikem uvíznutí při překračování některé z rozvodněných říček, neboť ne každý potok či říčka je překlenuta mostem a tak mnohokrát je nutné řeku s vozem či jiným dopravním prostředkem zkátka přebrodit. Proto mnohé z cest jsou zde během období dešťů zcela nesjízdné.

Odmyslíte-li si ovšem tuto znepříjemňující část Vaší cesty, čeká Vás zároveň vyhlídková jízda plná barev, vůní a výjevů. Není nic neobvyklého že Vám cestu zatarasí státo krav, můžete spatřit povětšinou staršího muže pohánějícího káru taženou v chomoutu zapřažnými býky , lidi na kolech, skůtrech, motorkách, staré hlučné a pomalé autobusy přeplněné lidmi....

Bydlím, bydlíš, bydlíme...

A pak samozřejmě budete míjet řadu domků, domečků, chatrčí, od každého něco...

Kostarický venkov je výrazně chudší než zdejší městečka, ve kterých už můžete spatřit krásné až přepychové domky. Na současném kostarickém venkově však převládá jednoduchý a ne příliš prostorný domek typu „Casa de bono“, což je standartizovaný malý domek, na jehož stavbu stát daruje přibližně dvěstě tisíc českých korun každé rodině, která doloží, že má minimální příjem. Je to ohromná sociální pomoc zdejším chudým lidem, obzvláště zde na venkově.

S touto výše zmíněnou finanční podporou si tu lidí staví prosté domky z betonových cihel, o rozměrech cca 5 x 6 m, s jednou halou 2x3m, dvěma pokojíčky o rozměrech 2x2 m, maličkým záchodem a sprchou a se střechou z vlnitého plechu. Část kuchyně si pak lidé již musí většinou dostavět z vlastních zdrojů a nejčastěji budují dřevěnou polootevřenou stavbu v zadní části domku, kam pak umístí kuchyň s dřezem, povětšinou i s pračkou apod. Tyto standartizované domky se liší jen v malých detailech. Často dochází k tomu, že po vyčerpání darované částky, domek zůstane z části nedokončený, protože lidé nemají vlastní finance na dokončení zbylých detailů, nebo dokončení trvá řadu let, vždy když se rodině podaří pár colonů ušetřit, aby např. vykachlíkovali koupelnu apod. Mnohokrát to ovšem bývá spíše jejich pohodlnost, a nezájem a spokojí se s bydlením v nedokončené stavbě. Není však ani žádnou vyjímkou spatřit tu lidi bydlet ještě v malých dřevěných boudách, s hliněnou podlahou, okny bez skleněných výplní, jen s dřevěnými okenicemi.

Ale naproti tomu i zde se stále častěji začínají objevovat i pěkné upravené domky, s pěknými verandami vydlážděnými keramickými dlaždicemi, s krásnými umělecky zpracovanými dřevěnými houpacími křesly a zavěšenými hamakami (houpacími sítěmi). Na dvorcích dosud můžete spatřit malé bílé pece a samozřejmě spoustu zvířectva, od slepic, po krocany, prasata a všude přítomné značně vyzáblé pouliční psí směsky.

Nákupy na venkově

Supermarkety na venkov ještě nedorazily. Jediným místem, kde si můžete koupit základní potraviny a drogistické zboží jsou malé soukromé, většinou dřevěné a velmi prosté obchůdky, nazývané zde Pulperías. Kde však seženete jen to nejzákladnější a většinou trvanlivé zboží jako rýži, fazole, sůl, cukr, trvanlivé mléko, nějaké konzervy a pár druhů zeleniny. Tyto „pulperías“ plní často i funkci jakéhosi společenského centra, kde se lidé scházejí, aby si při nákupu popovídali, aby společně shlédli fotbalový zápas nebo třeba populární telenovelu.

Jednou, dvakrát týdně do vesnice zavítá nějaký ten zelinář s dodávkou a prodá vám sezónní ovoce či zeleninu. Taky jednou za čas přijedou tzv. „Polacos“, což opravdu nejsou žádní Poláci, jak jsem si zpočátku chybně myslela, ale takto tu pojmenovávají podomní prodavače většinou s oblečením a parfumerií, kteří Vám prodají zboží i na splátky, když zrovna nemůžete zaplatit jednorázově.

A nakonec, každá vesnice má lidi, kteří se věnují nějaké zemědělské či živočišné výrobě, takže od nich můžete koupit např. čerstvé mléko, tvaroh, vajíčka apod. Jsou ženy, které pravidelně připravují místní speciality, jako např. tortilly či choreadas (dva druhy kukuřičné placky), empanadas (druh slaného či sladkého pečiva plněného různými náplněmi od sýra, či cibule až po marmeládu) a mnoho dalších výrobků.

Pro ostatní zboží se musíte vydat do města.

Vesničko má středisková

A jak vypadá taková obyčejná vesnička?

Zdejší vesnice jsou značně roztažené do prostoru, domky jsou umístněné většinou podél prašných cest. Centrum vesnice  tvoří fotbalové hřiště, které je obklopeno důležitými budovami, jako např. kostelem, základní školou, policejní stanicí, zdravotním střediskem, kam lékař dojíždí max. jednou do týdne, nesmí chybět výčep a několik obchůdků, salon,  (společenská hala, kde se konají zdejší tancovačky a schůze apod.).

A to je asi tak vše. Větší vesnice v turistických oblastech mohou mít ještě nějakou menší restauraci a na okrajích vesnice můžete naleznout tzv. Coyolery, místa, kde si v letním období můžete přijít posedět s přáteli a popít místní palmové víno, zvané coyol.. Každý domek má menší či větší dvorek či zahradu a za posledními domy se rozkládají soukromé farmy obehnané ostnatými ploty.

Rytmus venkova

Na venkově život začíná časně zrána. Mnozí vstávají již kolem čtvrté hodiny ranní, aby odjeli pracovat na některé z melounových či třtinových plantáží či na vzdálenější stavby většinou hotelových komplexů.

Jste-li mezi těmi, kteří si mohou přispat, stejně s největší pravděpodobností bude vzhůru před šestou hodinou ranní, neboť nejprve začnou svůj ranní zpěv zdejší početní kohouti, načež se k nim přidají ukřičené hlučné opice (vřešťani) a nakonec Vám nad střechou prolítne ještě ukřičenější hejno papoušků, takže jste dokonale probuzení do nového dne..

Rána jsou tu nejkrásnější, slunečná ale přesto ještě svěží, plná vůní a života. Vše živé se hýbe a poletuje. S přibývajícími hodinami přibývá i na teplotě a rytmus života se pomalu zpomaluje až k poledni téměř ustává. Vše je nehybné a skryté ve stínu, včetně člověka. Jakmile však ručičky hodin postoupí ke čtvrté odpolední, život se opět začíná znovu probouzet jak v pralese, tak i na vesnici..

Díky své blízkosti rovníku, se zde v Kostarice stmívá velmi brzy. Rychlý soumrak nastává krátce po šesté hodině odpolední. A kolem deváté hodiny večerní tu život pomalu ustává, aby se příštího jitra opět probudil do nového dne.