Filipův cestopis

Prectete si o zazitcich paru, ktery vyrazil do Kostariky na zaklade mnou pripraveneho programu cesty:

18ti denni vylet do Centralni Ameriky_cast1.pdf (861,1 kB)

18ti denni vylet do Centralni Ameriky_cast2.pdf (3,8 MB)

18ti denni vylet do Centralni Ameriky_cast3.pdf (1,2 MB)

18ti denní výlet do Centrální Ameriky, juchú!!
Náš plán byl jet do tropů, zažít nějakou exotiku, poznat něco z historie a přivézt si co nejvíce zažitků. Proto jsme při hledání narazili na Kostariku, kde jsme viděli tolik příležitostí navštíbit bílé pláže, korálové útesy, deštné pralesy, úžasné vodopády, stále aktivní sopky, obrovskou škálu tropických zvířat a hrozně moc dalších zajímavostí s dobrodružným nádechem.
Po vyhledání stránek Jany Řezáčkové na jejím webu jsme byli o našem plánu ještě více přesvědčení a ihned Janu kontaktovali. Komunikace byla velmi rychlá a z Jany strany velice obsáhlá, takže za krátký čas jsme věděli, co bylo třeba pro vyjetí do Střední Ameriky. Z vyjmenovaných aktivit, které jsou k dipozici na výše uvedených stránkách jsme si vybrali ty hlavní, co jsme chtěli zkusit a vidět, také jsme Janě poslali naše odhadované finance na pokrytí cestováni, datumy našich letenek a po zaplacení programového poplatku už bylo těměř vše zařízené. Obratem jsme dostali potřebné dokumenty spojené s doporučeným ubytováním, dopravou a podrobným popisem cesty popsaný den za dnem.
Přílet do San José, hlavního města Kostariky a hlavního dopravního uzlu :
Po výstupu z letadla jsme ihned zaregistrovali změnu klimatu na tropické, s tím spojenou změnu vlhkosti vzduchu snad o 100% a teplotu přes 30°. Možná tomu také přihrálo deštné období, ale byl to velice příjemný první okamžik. Na letišti jsme zjistili nějaké informace na informacích, vybrali si místní měnu Colóny (ve většině případech neni problém platit dolary a místní automaty nabízí často volbu vybrat Dolary, nebo Colóny) a dostali jsme se přes „běsnící dav taxikářu“ až k autobusové zastávce. Lepší volba by byla vzít taxi za zhruba $25, ale autobus tam byl také v mžiku a stál pouze $2 pro dvě osoby.
V centru San José jsme ochutnali první tamní kuchyni v nedaleké restauraci u poslední zastávky autobusu. Tradiční čerstvé namixované ovoce s mlíkem, či vodou bylo opravdu osvěživé a „casado“ (obr. v levo ) nemělo chybu. Z restaurace jsme měli na mířeno do autobusové stanice Caribe, směr Cahuita, Caribské pobřeží.
Měli jsme nešikovné kufry, takže pohyb po městě byl možný jen taxíkem, ovšem ceny nebyli nijak přemrštěné a téměř vždy si taxikáři při rozvozu kolem centra řekli o $4. Jedna výjimka byla, kdy nás taxikář oškubal a chtěl po nás $10 za ani ne pět minut jízdy, když jsme se předem nezeptali na cenu a on zkrátka využil, že máme zavazadla v kufru. Přesto, že to není nic strašného, tento zážitek řadíme jako ten nejhorší co se nám ve Střední America přihodil ;).
Z autobusové zastávky, ze které směřují autobusy ke Karibskému pobřeží jsme vzali bez problému nejbližší směr Puerto Viejo. Jen pozor na vrácení pěněz a při vydání samotné jízdenky. Dostkrát se nám stalo, že lístek nebyl do naší požadované zastávky, ale rovnou do konečné, takže platíte víc a navíc velice rádi nevrací správně, že Vám například zapomenou dát 5,000 kolonů a podobně. Cesta je poměrně dlouhá (4 hodiny s jednou přestávkou) a co nám trošku hloupě nedošlo, že tam kousek od rovníku je zhruba půl dne den a půl dne noc, takže kolem šesté se již stmívá a neni příjemné hledat ubytování potmě první večer. Není to nebezpečné jak jsme posléze zjistili, ale ne příjemné.
Nicméně jsme se ubytovali v Secret Gardens což je 2 minuty od autobusové zastávky a minuta od národního parku. Tento baráček je velice příjemný a za cenu od $18 do $20 na noc za dvoulůžkový pokoj to bylo naše nejlepší ubytování s ohledem na služby a tomu odpovídající cenu. Vlastníci pocházejí z Nizozemí a v Kostarice jsou již zhruba třetím rokem. Jelikož jsme u nich zůstali více nocí, nabídli nám slevu a výsledná cena byla $16 na noc za dvoulůžko se sociálním zařízením (co není moc příjemné je to, že sprcha se záchodem jsou od místnosti s postelemi oddělené pouze stěnou), se sdílenou kuchyňkou ( obsahuje ledničku, plynový sporák, nádobí a dřez... Moc komfortní zrovna neni, ale my jsme ji užívali denně bez problémů) a příjemným posezením i například s houpací sítí. Navíc paní domu nabízí prací služby za $4 dolary a take Vám doporučí většinu věcí, co by jste měli v Cahuite vidět a také poradí s časy autobusů apod. Její angličtina je celkem dobrá a v komunikaci jsme neměli jediný problem. Každý den nám navíc pokoj uklízela a s manželem byli velice příjemní.
Národní Park Cahuita, který prakticky navazuje na vesnici a je samozřejmě jedna z nevětších atrakcí na tomto místě. Před vstupem do parku je jakoby recepce (obr. napravo), kde se jen zapíšete a poté odepíšete a můžete se i spláchnout pod sprchou. Z této strany parku se nevybírá žádný poplatek a hned jak projdete recepcí, můžete se kochat různými druhy opic, savců, motýlů….. a mnoho dalšího. Zde Vám i zodpoví Vašo otázky ohledně parku a mají k dispozici i fotky různých druhů zvířat na které můžete v parku narazit.
Jelikož se park rozpíná podél Karibského moře, je to skvélá možnost na koupání. Hned na začátku parku začíná jedna dlouhá pláž (viz výše), ale je tu možnost se koupat i na spoustě dalších pláží kolem vesnice, nebo poté zavítat kousek dále směrem k Puerto Vieju. Nicméně tady v Cahuitě jsme se setkali s něčím co vypadalo jako kameny ve vodě. Bylo to kousek od pobřeží a posléze jsme zjistili, že to je živé a vypadá to jako na obrázku vedle.
Místní pracovníci parku nám řekli, že to nebezpečné rozhodně není a jmenuje se to Sea Biscuit. Naštěstí tomu nemůžete ani ublížit, když na ně šlápnete jelikož mají velice tvrdou strukturu. Ovšem moc příjemné to není spíše z psychické strany. Jinak voda je tu až neuvěřitelně teplá a pláže písečné. Je tu obrovská škála rybiček, ale na ty je nejlepší si zaplatit člun, který Vás odveze ke korálovým útesům, které nejsou daleko od pobřeží, ale jelikož je to chráněná oblast, tak Vás tam nepustí bez průvodce. Cena byla $25 za osobu na zhruba 3 hodiny a tento výlet zahrnoval dopravu člunem na dvě místa plus nějaké ovoce jako studený oběd. Nebylo to vůbec špatné, některé útesy byli velké, různorodé a rybiček okolo bylo plno. Ovšěm kdybych si mohl vybrat, tak bych dal přednost šnorchlování v Manzanillo, ktery je tak hodku od Cahuity, ale koraly tam jsou ještě bohatší a rozmanitější než v Cahuitě a můžete se tam potápět bez průvodce. Jen jsem tam neviděl tak velké koráli jako v Cahuitě, a to možná i proto, že v Manzanillo jsou poměrně velké vlny, které korály lámou. Můžete si ve vesničce půjčit vybavení za $3 na hodinu, kde Vám ukážou, kde je dobré se potápět a na co nesahat a potom už je to jen na Vás. Opravdu mohu doporučit !!!
Park v Cahuite je úžasné místo a to nejen pod hladinou. Podél pobřeží park lemují krásné pláže rozpínající se jen kousek od deštného pralesa, kde se vyskytuje hrozné množství zvířat. Tento park má velice výhod, začínající umístěním na kraji vesničky, dobrovolným vstupným, všudepřítomným teplým mořem přes velký počet zvířat které se pohybují kolem Vás. Strávili jsme tu poměrně hodně času a to jak procházením turistické stezky, tak relaxováním u moře či již zmíněným šnorchlováním. Za tu dobu jsme viděli dva druhy opic, mývaly, hrozně ještěrek, pár bazilišků, různé druhy ptactva, krásně zbarvené pavouky, krabíky a také snad mravenečníka. Park je otevřený od 6 do 5 hodin a proto je nejlepší vyrazit co nejdříve, aby jste zvýšili Vaši pravděpodobnost spatření co nejvíce druhů zvířat. Vřešťani Vás stejně kolem 4:30 každý den probouzí a jsou velmi často spatřeni hned v korunách stromů po opuštění výchozí stanice na kraji vesnice.
Do parku si můžete vybrat 3 cesty. Buď klasicky přes vstup ve vesnici Cahuita, nebo z druhé strany parku ze strany Puerta Vargas, kde se ovšem platí $10 osoba. Třetí variantou je, že vystoupíte ze člunu, se kterým jste byli šnorchlobat v Punta Cahuita. Od tamtud je to jen tak hodina cesty zpět do Cahuity. Celá stezka má kolem 10 kilometrů a řekl bych, ze prvních 6 se ještě podobá džungli, ale poslední 4 km je procházka podél bílých pláží a kamenných cest. Jedna taková pláž je na obr. výše. Konec té trasy neni ani moc záživný, ale pokud se chcete po náročné tůře schladit v bazénku u konce stezky, musíte to dojít až k první asfaltové silnici a po levé straně je takový bar, restaurace, discotéka, kde se můžete osprchovat a schladit se na baru, který je přímo ve vodě ;). Discotéka už prý nefunguje, ale bar s restaurací a velmi příjemným posezením na kraji divočiny byl otevřen při našem výletě od 12 do 5 odpoledne. Vlastník tohoto objektu je velice milý a ochotný, dokonce nám nabízel, abychom jsme to po něm převzali☺ Je to tedy na konci parku směrem od Cahuity a zastávka je to Puerto Vargas.
Co se týče nočního života v Cahuitě, tak v září tam bylo poměrně pusto, což bylo určitě také způsobené časem kdy jsme tam byli. Do restaurací jsme moc nechodili, jelikož jsme si vařili ve zmíněný kuchyňce, takže nic doporučit nemůžeme. Jediné co můžem doporučit je supermarket 50m od parku ;). Ceny tam jsou docela normální, občas dražší než by jste čekali, jako například Mango, když není sezona bylo za $2 a tak celkově se nám zdálo, že z turistů se snaží vyšťavit co se dá, nabízejí Vám různé průvodce, výlety ale pokud nejste početnější skupina, ceny jsou kolem $30 a výše. Určitě se dá smlouvat, ale zase je lepší, když by Vás bylo více. Co se nám moc líbilo a to bych doporučil bylo otevření kokosu od místního vesničana který na ulici celý kokost oloupal, otevřel a za 4$ máte svěží kokosovou vodu a dutinu kokosu do konce pobytu ;).
Vesnička jako taková na nás působila velmi pohodově. Bylo tam více černochů původem z Jamajky, neboť jejich rodiče jeli většinou do Kostariky za prací, myslím, že stavět železnici a nejen to. Pár barů se zde najde, také dost restaurací a to velmi pěkných s dřevěnými ozdobnými interiéry atd. Když už Vás Cahuita přestane bavit, můžete se vydat například směrem na jih, kam jsme se vydali i my...

Puerto Viejo je půl hodiny cesty z Cahuity a je všeobecně známé hlavně pro surfingové nadšence a známou vlnu jménem Salsa Brava, po které je také pojmenováno několik podniků v okolí. Toto městečko je o poznání živější než Cahuita a jeví se tak díky většímu číslu restaurací a otevřených barů, které sem krásně zapadají. Jedním takovým highlight je tu agentura ATEC, která neni komerční a u které jsme zjistili mnoho informací a zařídili jsme si některé výlety.
První byl kombinací návštěvy rezervace původních obyvatel z kmene „Bribri“ a nedaleko vzdáleného 20 metrového vodopádu. Ve zmíněném rezervaci byla zahrada, kde nám tamní obyvatel ukázal na zahradě zázraky jejich bylinkářství a ukázal takovou škálu stromů a rostlin, že si pamatujeme jen zlomek. Mezi ty nejzajímavější patřil kakaovník, gumovník, skořicovník a takové pichlavé palmy a velké plody jedné rosliny, který oni používají jako šampon. Na této jakoby farmě pěstují právě tyhle plody kakaovníku a také nám poté ukázali, jak se dostane čokoláda z těhto plodů. Velice zajímavé a k tomu Vám během prohlídky ještě dávají čerstvé ochutnávky různých plodů roslin a všeho možného. Jedna zajímavost je ta, že tam mají jako domácího mazlíčka mládě white-faced opičky, která se opravdu nebojí a po sléze nám jedla z ruky a lezla po ramenech a hlavě. Tady jen pozor na Vaše brýle, velice rád je krade ;).
Po velice zajímavé návštěvě těchto původních obyvatel nám trvala cesta k pohoří asi jen půl hodiny. U tohoto pohoří jsme zaparkovali a poté jsme absolvovali ne dlouhý, ale poměrně náročný výstup i sestup k vodopádu.Cesta byla poměrně náročná, ale čekala nás sladká odměna a to malá laguna pod vodopádem, kde jsme se mohli koupat a bylo to zkrátka úžasné.Během cesty nám náš průvodce ukazoval zvířátka a rostlinky, kterých by jsme si sami určitě nevšimli. Například krásné červené žabičky které byli dříve používány původními obyvateli na výrobu jedu pro hroty šípů. Ovšem pouhý dotyk s ní neznamená, že by jste byli smrtelně otráveni. Jak nám říkal náš průvodce, které v té oblasti vyrůstal, tak kdysi si s právě takovými žabkami hráli a přehazovali si je jako žhavý uhlík mezi dětmi.
Druhý výlet byl na řeku Pacuare a jednalo se o whitewater rafting. Byl to určitě jeden z nejextrémnějších zážitků ve Střední Americe, když tedy nepočítám cestování autobusem. Byl také nejdražším výletem, ale určitě jsme nelitovali. Cena se pohybuje okolo $100 osoba, ale zeptali jsme se na slevu a dostali jsme 10% což bylo také znát. Co se týče organizace takových akcí, tak bych jen řekl, že je nejlepší kontaktovat přímo agenturu, která tyto výlety zprostředkovává. Poskytnou Vám více přesnějších informací a neplatíte už nikomu jinému za zprostředkování, takže můžete jít níže s cenou. Celý výlet probíhá tak, že Vás vyzvednou malými autobusy na místě Vámi zvoleném a poté Vás zpět také dovezou, ale také si můžete zvolit jiné místo, například zpět do San Jose, nebo další destinace na které se domluvíte. Vyráži se poměrně časně z rána, po 2-3 hodinách všechny zájemce dovezou na stanici Explorados, která je za veškerým děním této akce. Na místě Vás čeká velmi bohatá snídaně a opět cesta autobusem do kopců a z kopců až k místu vzdálené 30 km od místa, kde jste ráno snídali a kde také poté dokončíte Vaši plavbu. Jelikož je to velká organizace, počítejte s více rafty na řece. Jezdí se v takovém řetězci také kvůli bezpečnosti, jelikož tamnější peřeje dokážou být velice divoké a to zejména v deštivých obdobích. Na 30km výpravě projedete po 52 peřejích a to zhruba za 4 hodiny, jak je předkládáno v reklamních materiálech. Nám to i se studeným obědem a zbytečnými pauzami na řece trvalo něco přes 3 hodiny. I když jsme za tu cenu nedostali co bylo slíbeno, určitě to na tom zážitku nic nekazí. Při některých peřejích jsme se dostali i podvodu celýn raften a při dalších jsme masírovali náš raft a tedy i nás v peřeji, která nás vtáhla a téměř na místě s námi 30 vteřin pohazovala. Vše to bylo chtěné od našeho kapitána, který se s námi opravdu napáral a byla to obrovská legrace, pokud se nebojíte něčeho extrémnějšího. Pouze jednou jsme měli člověka přes palubu nechtěně ale při dodržení instrukcí to neni žádný problém. Bohužel to nemůžeme porovnat, ale obtížnost měla být na úrovní 4. Nejen z tohoto zážitku, ale celkové z Kostariky určitě nezapomenete hlášku “PURA VIDA“, která nás dobrovázela celou dobu na raftu jako vítězný pokřik po zdolání peřeje =D.
Co se týče oblasti Puerto Viejo, tak jsme se byli podívat v botanické zahradě Fisca de la Isla, kde se ropíná obrovská zahrada v deštném pralesu kde s vytištěným průvodcem můžete zkoumat jednotlivé druhy rostli a stromů nejen ze Střední Ameriky a na konci prohlídky Vám dají ještě přednášku o tropickém ovoci, které tam pěstují a také dají ochutnat tolika druhů, že po poslední ochutnávce jste nejen vy, ale i vaše chuťově pohárky jako v exotickém ráji. Narazíte tady jak na různé druhy palem, exotického ovoce, léčivých stromů, koření, tak na rozmanité druhy plazů, ptactva, motýlů a při troše štěsté i na tlupu opic. Na první fotce je pochodující palma, která má velice netradiční kořeny, na následujícím obrázku je zakázaná cesta do nitra deštného pralesa a dále koruna stromů, které Vás při průchodu zahrady obklopují. Zahlídli jsme i tukana, kolibříka, které patří mezi naše cenné fotografie, jelikož bylo celkem těžké je udržet na objektivu. Určitě je třeba dbát na to kam šlapete, jelikož sem tam narazíte na pěkně zamaskovaného hada, nebo žábu.
Posledním výletem po jižní části Karibského pobřeží v Kostarice byl výlet do Manzanillo, které se nachází zhruba hodinu cesty autobusem z Cahuity. Spoje jsou velmi omezené, takže je třeba tuto cestu dobře předem naplánovat. Ovšem, zkoušeli jsme jet i stopem a po půl hodině nás jiní turisti bez problému nabrali. Tady musíte využít úžasného potápění, jak jsem již psal, ale určitě je tu i spousta dalších aktivit. Můžete si ve stejné půjčovně jako na šnorchlink zapůjčit kánoe a vydat se po pobřeží, které je nezapomenutelné. Další dobrodružství, který za to stojí je stezka přes místní refuge do 6 km vzdálené Punta Mony. Začátek této cesty je velice pěkný, procházíte se zarostlou džuglí, kolem vřískaj vřešťaní a máte k dispozici pláže a skáli po pobžeží.
Druhá část stezky už tak zajímavá neni a procházíte širokou cestou, která je tedy jakoby posekaná, ale v období deštů dosti zabahněná a už to neni tak zajímavé. Poslední část stezky je samotna Punta Mona, coz je velmi malá vesnička, kde stojí pár domečků a kde jsme narazili na američany, kteří tam jezdí na zdejší farmu na pár měsíční pobyt, takový intership, ale maj tam krásnou pohodu, tropickou farmu, takže spoustu druhů ovoce a překrásné pláže s korálovými útesy a Panamu snad jenom 15 km Jižně od nich. Tady by bylo možné si také půjčit kajak, nebo se s nimi domluvit na přespání a také na ranní exkurzi farmou, která tedy neni officiální, ale záleží jen na domluvě. Zpátky musíte jít téměř tou samou cestou, když jste tedy před tím nezabloudili ;). Je to poměrně náročné a za celou cestu jsme neměli štěstí a neviděli žádná zvířata, jen ta pláž, výhled na malý ostrůvek a ta samota byla úžasná, pokud ani jedno z toho nehledáte, tuto volbu bych raději vynechal. Když se tam chcete dostat člunem z Manzanillo, tak to také samozdřejmě jde, ale potom si muséte připlatit tak $40 na člun za jednu cestu. Ovšem, když si to zaplatíte, slyšeli jsme, že je to překrásný výhled na celé pobřeží.
Tak kdybychom měli zrekapitulovat náš celý pobyt u jižního pobřeží Karibského moře, tak nám obravdu splnil naše očekávání na 150%. Navíc lidé zde mluvili lépe anglicky než na jiných místech Kostariky, také kvůli velkému množství jamajské populace a to šlo ruku v ruce s tradiční kuchyní, suvenýry a částečně i s Marihuanou, jelikož nám byla nabízena na každém rohu. Místo je to ale velice bezpečné a lidé velice příjemní (nenechte se překvapit místními s ¾ metrovými mačetami, maji je jen na práci). Určitě bych se sem vrátil kvůli šnorchlování, krásné kopcovité krajině a hojnosti zvířat v národních parcích. To vše bylo pro nás společně s velmi přijatelnými cenami asi nejlepší zážitek při cestování Kostarikou.
Dále naše cesta směřovala na sever karibskího pobřeží Kostariky. Nic podobného jako idos.cz tam bohužel nefunguje, tak zjistit spoj s pár přestupy bylo ze začátku obtížné. Vybrali jsme si levnější variantu (cca $16 za osobu zahrnující všechny poplatky), která vedla z Cahuity přes Guapiles, Cariari až do finální zastávky této cesty a to Tortuguera. Tato vesnička zdědila svůj název po španělském slově a to želva, pro co je vlastně toto místo nejznámější. Určité období v roce tu nesou až 4 druhy mořských želv a to přímo na pláže kolem Tortuguera. Co se ještě dopravy týče, můžeme doporučit jet autobusem z Cahuity pravidelnou linkou směr San José a říci řidičovi, aby vás vyhodil v Guapiles. Jelikož Vám zastaví na hlavní silnici, poté je dobré si vzít taxík za dolar na hlavní autobusové nádraží a poté jen vyhledat okénko s prodejen lístků do Cariari, nebo si bez problémů zakoupit lístek v autobuse. V prvním autobuse do Guapiles čas ještě poměrně plyne velmi rychle a strávíte v něm jen něco přes 3 hodiny, ale v tom druhém do Cariari, to bylo docela utrpení jelikož je na téhle zhruba 1-2 hodinové trase zastávek jak v nějaké městské lince. Kažodpáně až by jste se tam dojeli, tak už si jen na té autobusové stanici kde vystoupíte koupíte lísteky do Tortuguera, který se bude skládat z jednoho lístku na autobus z Cariari do Pavony, kde přesednete na motorové čluny a tam uplatníte Váš druhý lístek. Je to bohužel další hodina autobusem a minimálné hodina člunem, ale projíždíte překrásnými kanály, tak i přesto, že je to dlouhé, poslední úsek této cesty je o něco příjemnější. Je bych dodal, že před nasednutím do autobusu směr Pavona-Tortuguero, je velmi příhodné si vybrat peníze z bankomatu a popřípadě něco sníst. Můj ty je přehlídnout bankomat, u kterého místní stávali frontu 50 lidí a který je u hlavní ulice, což je ulice, kterou jste přijeli a jít ještě 100 metrů dále, kde je naprosto neokupovaný bankomat po levé straně, kde by jste už viděli nějakou ceduli s bankou. Naproti policejní stanici přes hlavní ulici je místo, kde se můžete dobře a levně najíst. Dělají tam místních pár jídel, čemu říkají “soda“. Doporučuji také kvůli lokalitě, jelikož je to jen 2 minuty od autobusové stanice.
Při přestupování z posledního autobusu v Pavoně si jen dávejte pozor na svá zavazadla, jelikož nám je tam složili na příd lodě a protože se kanál jen hemží klikatými zatáčkami, ty zavazadla ničim nejištěná téměř spadli do vody. To je jen drobná poznámka. Určitě si tuto cestu užijete, jelikož kanál je poměrně úzký a jste ve velmi úzkém spojení s Národním Parkem Tortuguero. Cestou lze zahlídnout řadu vodního ptactva a když jste velmi všímavý, tak i některé ze 4 druhů opic, který tento park obydlují. Před příjezdem do Tortuguera jsme si zajistili ubytování v Cabinas Toertuguero a recepční nás vyzvedl přímo u výstupu z lodi a společně jsme dokráčeli ke slíbeným apartmánům, které mají jak po dvou, tak po třech lůžkách.
Hned ten večer jsme si domluvili ranní výpravu do místních kanálů na zdejší floru a faunu. Jelikož je tato oblast tak izolovaná a lze se sem dostat jen po vodě, projížďky na člunech s pádly může rušit už jen zvuk divočiny. Na ranní projížďku se vyráží poměrně brzy ráno, tuším, že jsme platili kolem $15 za místo ve člunu plus navíc ještě vstup do parku $10, který platí po celý den, ale pozor jestli nemáte pevnou vysokou obuv, pač Vás tam bez ní nepustí, prý z důvodů vyššího výskytu hadů, kterých jsme samozřejmě viděli více na všech jiných cestách a stezkách než právě na téhle cestě parkem. Naštěstí se dá před vstupem do parku u jedné chatrči půjčit holinky za dolar pár se kterými Vás do parku vpustí. Ovšem s porovnáním jižního východního pobřeží jsme tu viděli jen zlomek divočiny. Chvíli jsme pozorovali tlupu chápanů, potom narazili na sakra velký včely, ale to bylo bohužel vše. Zato již zmíněná projížďka kanály byla mnohokrát pestřejší. Po vyřízení všech vstupů a poplatků jsme nasedli s dalšími turisty do dřevěného člunu, dostali jsme dřevěná originální padla snad ještě po původních obyvatelích a vydali se na pospas divočiny v kanálech.
Náš průvodce mluvil velmi pěknou angličtinou, asi nejlepší z vesnice co jsme slyšeli. Ostatní spíše očekávali, že budeme mluvit španělsky a možná také proto, že místní sem emigrovali hlavně ze sousední Nikaraguy, kudy připlouvali ze severní části kanálu a s angličtinou na tom zkrátka nebyli někdy ani tak špatně jako někteří kostaričané. Nicméně si nepamatuji jméno našeho průvodce (dále Rico), ale je všude známý, že místní přírodě velice rozumí a v Cabinas Tortuguero by Vám ho určitě doporučili. Ve člunu se dostanete na místa a uvidíte tolik věcí, které by jste asi neuviděli, kdyby jste jeli sami. I když si během cesty docela zamakáte s pádly, na prožitku to snad ještě přidá. Budete sledovat vodní ptactvo číhající na potravu, maskované leguány, kajmany, až tři druhy opic, bazilišky, atd. Rico nám vytvořil celou projížďku velice zajímavou, doplněnou o zajímavé připomínky k jednotlivým druhům zvířat, rostlin a také nás po ránu probudil svými různými vtipnými historkami. Někdy bylo až k neuvěření, co Rico doopravdy spatřil na vzdálenost několika desítek metrů. Ku příkladu leguán přiložený na obrázku v tomto textu byl pro nás ke spatření asi až po 5 minutách usilovného skenování všeho živého i neživého kolem nás. Ovšem Rici nás již ze 30 metrů nabádal abychom pluli tím směrem. Při myšlence, jak jsou kanály obrovské, to je velice působivé. Asi nejlepší zážitek z Tortuguera.
Na opačné straně vesničky než je zátoka, kanály a kudy vlastně vede příjezdová cesta na člunu, se rozpínají neskutečně dlouhé pláže lemované palmami vyčuhující z tropického pralesa a pokryté tmavým jemným pískem. Toto překrásné místo na pobřeží severovýchodního cípu Kostariky je však ještě místo kde se odehrává kladení vajec mořskými karetami. Jestli si na fotce níže všimnete stop v písku mizející směrem k oceánu, které vypadají jako stopy od velkých pneumatik, tak ty právě představují obrovské množství karet, které sem každoročně připlavávají aby sem položili svá vajíčka. Na určitý druh žel můžete narazit při různém měsíci. V půlce září 10 tam teprve začínala nesoucí sezona, ale v publikacích o Kostarice je měsíc září, říjen vyhlášen pro výskyt nejvíce druhů karet (asi až 4). Samozřejmě místní tuto atrakci chtěli maximálně využít a i když je vesnička poměrně malá, nabídka na pozorování karet byla na každém rohu. Připravte se na částku minimálně $20 na osobu. Většinou Vás musí na místo ještě dovézt lodí jelikož to není hned na pláži u vesničky přestože jsou ploutve karet vidět všude po pláži přiléhající k vesničce. Po diskuzi s jinými turisty, kteří na pozorování karet již byli, jsme se rozhodli tuto atrakci přeskočit. Bylo nám vylíčeno, že s vámi jede mnoho lidí, všude je tma, jelikož se nesmí používat světlo aby se karety nevystrašili, z čehož plyne, že i fotografy s bleskem jsou zakázané.
Po pozorování tmavých obrysů krunýřů, Vás na chvíli připustí přímo ke karetě, ale jelikož je tam spousta lidí očekávajících to samé, trvá to opravdu jen chvilku. Ovšem z důvodů, že jsme se o tom jen doslechli, nechtěl bych toto pozorování nikterak shazovat. I když je to jen chvilka, je to prý cenný okamžik. Jedno ráno před pátou hodinou jsme se byli podivat na pláž, v domění že když jsme již viděli tolik stop po karetách, že musejí být k spatření i poblíž pláže.
Bohužel až na dost podivné místní, kteří měli otravné otázky a smečku psů, kteří byli v danou hodinu o 100% aktivnější než přes den. Žádné karety tam ale nebyli, neboť jsme je nejspíše propásli. Co ještě stojí za to říct je již zmíněný vstup do parku. Pokud tam jdete ten samý den, tak neni jiná možnost než si lístek koupit, ale v jiném případě se dá do parku vstoupit z karibské strany vesničky, kde jsme nenašli žádnou kontrolu. Po projížďce kanálů jsme si opět užívali karibského moře. Vlny byli četné a dlouho se táhli před tím než se zlomily, takže i na surfování by to bylo super pro ne moc náročné surfaře. Dále je ve výběru místních cestovních kaneláří velká škála různorodých výletů. Ať už výšlap na nejvyšší bod v širokém okolí, nebo výpravy s průvodcem zaměřené na prohlídku hadů a nejen to.Abychom celkově zhodnotili náš třídenní pobyt v Tortugueru, tak celkem splnil naše očekávání. Určitě izolovanost tohoto místa je velice znát jak na místním klidu, tak na rozmanitosti fauny a flory v kanálech, ale i tak jsme čekali, že nám Tortuguero může ukázat ještě více. Trošku mínus byla právě samotná vesnička, která nám nepřišla moc hezká a místní byli už docela otravní v nabízení různých služeb apod.
K našemu poslednímu místu v Kostarice, které bylo v našem programu zahrnuto jsme vyrazili ráno kolem šesté hodiny ze břehu Tortuguera a vydali se na poměrně dlouhou cestu na severovýchod Kostariky. Opět jsme přesedli v Pavoně na autobus do Cariari a přes Guápiles do hlavního města San José. Cesta vedla přes krásné zelené pohoří, kde byli ohromné vyhlídky na krajinu pod Vámi. Přijeli jsme na autobusové nádraží na které míří spoje z karibského pobřeží, poté jsme za 4$ dolary vzali taxík na nádraží Pulmitan de Liberia a zanedlouho odjeli do Liberie. Cestou jsme jeli přes překvapivě upravené silnice přes nespočetně mostů umístěných do takových údolí, že to bylo něco ohromného. Asi po třetině cesty se začal rozpínat výhled na pacifický oceán, přístavy a pláže. Poté již byla jen zastávka a dorazili jsme do Liberie.
Původní plán bylo zajet do hotelu poblíž areálu Rincon de la Vieja, což byl náš hlavní bod zájmu, ovšem v čas kdy jsme přijeli jsme již nesehnali autobus který jezdí téměř až k hotelu, ne ovšem až do parku, který je od hotelu dalších 10 km. Přímo na autobusovým nádraží se o nás téměř taxikáři tahali, když zjistili, že jedeme až na do parku, což by pro ně znamenalo zhruba $40. Nicméně jsme se raději vydali do centra města a našli celkem levný hostel La Posada Del Tope s celkem hroznými pokoji, ale příjemnou obsluhou.
Nabídli nám ovšem služby nějakého řidiče, který nás vzal spolu s dalšími pár lidmi ráno do národního parku Rincon de la Vieja, počkal na nás a odvezl nás zase poté zpátky a to všechno za $20 na hlavu. Nebyl to totiž taxík, ale nějaký oficiální přepravce. Nakonec nás to vyšlo určitě levněji než být ubytovaní ve dražších hotelích poblíž parku, ale hlavní problém byl ten, že park se pondělky zavírá. Proto je dobré si zjistit tyto informace při plánování programu.