Mravenci (a ostatní havěť) nejen v kredenci

Mravenci patří mezi nejúspěšnější skupiny hmyzu v živočišné říši. Je to hmyz sociální, žijící v koloniích, s vysokým stupněm organizace. Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, v tropických deštných lesích mohou tvořit až 15 % celkové živočišné biomasy. Nejvíce jim totiž vyhovuje teplé a vlhké prostředí.

K roku 2009 bylo známo 12 520 mravenčích druhů. Podle odhadů se hmotnost všech mravenců na Zemi přibližně rovná hmotnosti všech lidí na Zemi.

V Kostarice jsem měla možnost se „osobně“ seznámit s hned několika desítkami druhů.

Mezi nejzajímavější z nich patří např. druhy mravenců, kteří vytvářejí „armády“. Jedná se o původní americký tropický druh. Tito mravenci vytvářejí dlouhé putující linie a budují si jen přechodná „kempová“ hnízdiště okolo královny. Živí se hmyzem a drobnými obratlovci. Jejich kousnutí je velmi bolestivé. Jednoho podvečera jsem se vracela z práce domů, když jsem náhle zaslechla podivné šustění a vzápětí jsem spatřila množství zmateného hmyzu skákajícího mi pod nohy (kobylky, drobní brouci atd.). Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to podivné šustění vydává mým směrem blížící se černá skvrna takovéto mravenčí armády. Tahle hmyzí armáda spořádá vše živé co nestačí včas utéct a připlete se jim do cesty.

Jiný druh, např. žije v symbióze s určitými druhy rostlin, jako např. druhy Akácií. Tito mravenci si budují svá hnízda v dutých trnech těchto rostlin a živí se nektarem z listů, který strom vytváří. Ti naopak stromu poskytují svou ochranu proti velkým býložravcům jako je hovězí dobytek atd. Zároveň kyselina kterou produkují, omezuje růst dalších rostlin v nejbližším okolí Akácie, čím jí umožňuje rychlejší růst. Kousnutí těchto mravenců je taktéž velmi bolestivé.

Dalším velmi rozšířeným a zajímavým druhem jsou mravenci Atta, jsou to ti, které můžete spatřit v dlouhých pochodujících liních nesoucích kousky listů a částí rostlin. Odnášejí rozkousané listy do svých mravenišť, kde je rozžvýkají a pak na nich pěstují jistý druh houby. Tito mravenčí zemědělci nás ve své zemědělské činnosti předběhli o řadu miliónů let.

Také se zde vyskytují mnozí mravenčí lovci.

Do Vašich domovů dozajista zavítá drobný mravenčí druh bez vojska, který tvoří dlouhé linie ke zdroji potravy a zpět do mraveniště. Tito mravenci si budují svá mraveniště pod zemí či ve stěnách budov. Jsou pohromou pro obchodní domy i domácnosti, kde vyhledávají hlavně cukr a mouku.

Takže rozhodli jste-li se pro život v tropickém ráji, měli byste se smířit s faktem, že ta roztomilá zvířátka, kvůli kterým jste se mimochodem pro zdejší život rozhodli, nezůstanou stát před Vašimi dveřmi, ale s chutí se pustí do průzkumu všeho, co v domě uchováváte. A připravte se, je to boj značně vyčerpávající a nevyrovnaný  (a nepočítejte, že se vy budete vždy nacházet na straně vítězné)....

Zvláště mravenci jsou stvoření neskutečně rychlá a precizní ve vyhledávání všech možných zdrojů potravy a příbytků.... Malí, velcí, rezaví, hnědí či černí, všichni do jednoho mají však jedno společné, jsou to tvorové  pracovití, neúnavní a zvídaví....

A co tedy můžete od těchto všetečných tvorů očekávat?

Předně, pravidlo číslo jedna o životě v tropech zní: udržuj svou kuchyň (a nejen ji) v čistotě a uzavři vše co jen lze. Pozor, pozor, mravenci se nezastaví ani před plastovým sáčkem! Bez problémů se do něj prokoušou. Vy žijící v domění, že máte své sladkosti uloženy v bezpečí pak v nejméně vhodnou chvíli, např. chcete-li pohostit nečekanou návštěvu,  zjistíte, že si milí tvorečkové na Vašich sušenkách mezitím již pochutnali a vy nemáte svým přátelům co nabídnout.

V domě rozhodně nenechávejte žádné organické zbytky, rozsypaný cukr, otevřený pytlík se sušenkami, apod... Již během samotné přípravy potravy si můžete být jistí, že spatříte tato čiperná drobná zvířátka jak všetečně prozkoumávají každý drobeček potravy, který Vám spadl na zem, nebo zůstal ležet na stole. A běda, pokud to tak necháte a rychle po sobě neuklidíte, pak si můžete být jistí velmi početnou mravenčí návštěvou, která za Vás Váš nepořádek s radostí „uklidí“, ale nedivte se pak, když Vám vlezou i tam, kde je opravdu nechudete chtít mít.

Unavená jsem se večer chystala jít spát a šla si před spánkem vyčistit zuby. U dřezu jsem s hrůzou zjistila, že můj zubní kartáček je osypaný mravenci, kteří si na něm pochutnávají... Později, když jsem kartáček omyla proudem vody, jsem si všimla,  že jim zachutnal dokonce i plast, ze kterého byl kartáček vyroben a stačili mi za tu krátkou chvíli do něj vyhloubit ďůlek..

Mějte na paměti, že pokud necháte nějaké věci dlouhodobě uložené a bez průběžné kontroly, stanou se s velkou pravděpodobností ideálním mravenčím sídlištěm, zvláště, pokud jim práci usnadníte a necháte jim nějakou tu skulinu....

Já jsem po měsíci nepoužívání jedné úložné tašky, zjistila, že celá jedna „kapsa“ se změnila v takovýto mravenčí domov, jindy jsem mravence objevila ve fotoalbumu, které jsem po několik týdnů neotevřela, a které bylo uloženo v zásuvce skříňky.

Při další inspekci jsem je objevila pod galonem s rezervní vodou, v malém šitíčku s nitěmi, v elektrické zásuvce nebo za futrem dveří....

Jsou opravdu neuvěřitelní ve výběru svého domova.....

Takže pravidlo číslo dvě zní: kontrolujte, otvírejte, přerovnávejte, neprodyšně uzavírejte a uklízejte a uklízejte....

Jedno se jim však upřít nedá, pokud Vás navšíví již dříve zmíněná mravenčí armáda, nechá za sebou velmi dobře udělanou práci, odstraní Vám z domova veškerý mrtvý i živý hmyz, kterého je v tropech vždy víc jak požehnaně.... Výhoda těchto tažných jednotek je, že přijdou, „uklidí“ (a to zdarma) a zase odejdou.... Proto je dobré jít jim z cesty a nechat je dělat svou práci, po pár hodinách se do svého domova, můžete zase bez obav vrátit... Pokud se však rozhodnete s nimi bojovat, připravte se na řadu bolestivých kousanců!

Mou kolegyni jednou v noci zcela vypudili z pokoje a ta pak strávil zbytek noci v autě, neboť mravenčí jednotka se rozhodla převálcovat její pokoj ve chvíli, když se právě chystala jít spát....

Takže dosti již o mravencích, co takhle zpívající ještěrky? Neboli správně gekoni.

Že jste o nich ještě nikdy neslyšeli? Tak poslouchejte... Jedná se drobné  plazi, aktivní v noci, nepříliš vábné béžové barvy, s kratším křehkým ocasem, který dokážou v nebezpečí odlomit podobně jako třeba naše ještěrky. Naroste jim sice nový, ale již bez obratlů. Tito gekoni jsou značně hluční, vydávají zvuk, který se s trochou nadsázky dá nazvat zpěvem :Tata tata ta....Tata tata ta....

Jsou to tvorečkové invazivní, tudíž nepůvodní zdejší fauně, kteří se sem dostali z Asie a pomalu vytlačují původní druhy ze svých ekosystémů a úspěšně je nahrazují a velmi rychle se množí...

Gekoni mají své tlapky dokonale přizpůsobeny k lezení po všech možných materiálech, stěnách třeba i po stropě hlavou dolů. Přírodovědci si po staletí lámají hlavy jak přesně tyto „přísavné“ orgány fungují.

Vymysleli mnoho hypotéz, ale žádná nevypadala dost přesvědčivě. Jako dobrý nápad se zdálo uvažovat o gekoních tlapkách jako o přísavkách. V rozporu s tím však tlapky pevně drží na podkladu i ve vakuu. Možnost, že by se gekon k podložce jednoduše přilepil, byla vyloučena rovněž. Nenašla se žádná lepkavá substance ani žlázky či buňky, které by takovou substanci mohly vylučovat. Úloha elektrostatických sil asi nebude významná, neboť pacičky drží jako přibité i v ionizovaném vzduchu. Kdo si někdy zkusil odtrhnout nějakého gekona od podkladu – a vyhnul se při tom jeho zuřivě kousavým protestům – ví, o čem je řeč. Na tak malého tvorečka to jde překvapivě ztuha. Vždyť také adhezivní síla všech čtyř tlapek dohromady představuje ekvivalent 10 atmosfér (1,013 MPa).

Mechanizmus, kterým celé to vlasaté zařízení funguje, objasnil teprve v loňském roce K. Autumn se svými spolupracovníky.

Nebývale efektivní síla jej vedla k domněnce, že gekoni využívají van der Waalsovy síly, tzn. že se k podkladu skutečně chemicky navážou.

Takový způsob přichycení ovšem vyžaduje, aby se konečky sét „vklínily“ opravdu do těch nejmenších povrchových nerovností. Musí se k atomům podkladu přiblížit na vzdálenost, při níž vzniká chemická vazba (van der Waalsova, ne kovalentní). Chování gekonů tomu nasvědčuje. Tlapku nejprve zhruba kolmo přitisknou k podkladu, a pak s ní trochu pošoupnou zpět. Séty kopírují terén a „zapasují se“ do nerovností (viz obr. 1).

Napodobit jemnou strukturu sét je zatím za hranicí lidské technologie. Přesto může být gekoní způsob „upevnění“ dobrou inspirací do budoucna. Může přinést užitek nejen biologům, ale i designérům a materiálovým technologům.

 Takže jak vidíte, Vaši noví spolubydlící jsou natolik pohybliví, že jim jen s velkými obtížemi budete bránit, aby se u Vás taktéž nezabydleli... Jsou to hmyzožravci, takže se taktéž postarají o likvidaci všemožného obtížného hmyzu, který Vám může znepříjemňovat život, proto je zpočátku možná i uvítáte a řeknete si, že to jsou ale roztomilá zvířátka.... Jenže pak si všimnete, že jejich „hovínka“ jsou úplně všude, na posteli, na skříňkách, na stole i v kuchyni mezi potravinami....V tu chvíli Vám asi již tak roztomilí připadat nebudou... Ale zvyknete si.... a občas Vám i zaspívají.... A bojovat s nimi nemá vůbec cenu..... Nechte je zpívat dál a čas od času po nich ty hovínka prosím ukliďte. Mohou roznášet choroby...

Takže s Vámi v domě již bydlí početná mravenčí a gekončí rodinka, a co takhle vosa z podrodiny Sceliphron? Většina druhů vos z této podrodiny jsou lovci samotáři.

Tato černá středně velká vosa se zadečkem na „štopce“ Vám, pokud se nebudete bránit, vystaví po domě svá hliněná dílka, která mohou dosáhnout opravdu překvapivých rozměrů. Jsou to na sobě nalepené hliněné komůrky, ve kterých se pak vyvíjí nová vosí generace.  Jedna vosa může vystavět jednu hliněnou komůrku za den. Rozbijete-li se některá z těchto komůrek můžete v nich kromě mladých vos nalézt též těla mrtvých pavouků, které vosy do komůrek vkládají, aby se larvy jejich potomstva měly čím živit.

I tato vosa si s výběrem místa, kde svá hnízda postaví, příliš hlavu neláme, a tak je naleznete na trámech, pod deskou stolu či židlí, v dutinách elektrických zásuvek, na futrech dveří.. Pokud necháte někde dlouhodobě viset oblečení, může si být jisti, že i toto se stane vhodným místem pro vosu, aby zde vybudovala své  umělecké dílko..... A tak pokud nechcete aby se Váš domov pomalu změnil v hliněné vosí hnízdo, musíte opět kontrolovat a likvidovat a znovu kontrolovat....

Tak to bychom měli ty příjemnější spolunájemníky za sebou... Ale je tu ještě jeden, můj oblíbený, a to štír..... I tato zvířatka s oblibou vyhledávají lidská obydlí... V období dešťů ideální místo úkrytu před deštěm, v období žhavého léta, ideální úkryt před slunečním žárem.. A tak pozor, pozor, než někam strčíte nohu, ruku, než ulehnete... Raději překontrolujte, kam dotyčný úd strkáte, nebo kam si sedáte.....Takový štíří štípanec Vás sice rozhodně nezabije, ale bude Vás přinejmenším chvíli pořádně bolet, může Vám způsobit otoky, alergickou reakci, dokonce i vyvolat teplotu, ztrátu rovnováhy – motání hlavy a donutit Vás na čas ulehnout....

No a pak tu máme nečekané návštěvy, jako např. nějaký ten zatoulaný had, hledající útočiště před silným deštěm, nebo v noci zbloudilý netopýr, který nemůže najít cestu zpět, dezorientovaná cikáda, která Vás o půlnoci šokem probudí svým pronikavým „pískotem“, všemožní broučci, brouci, pavouci a v období dešťů mračna komárů. O zvířecích návštěvnících by se dalo vyprávět celé dlouhé hodiny....

Vítejte v džungli :-)