TICO – Tvor společenský

19/02/2010 16:49

Ano, Kostričané, nebo-li Ticos, jak sami sebe nazývají, jsou tvorové nadmíru společenští a komunikativní. Aniž se nadějete, tak si tyto lidi nesmírně zamilujete. Přijali mne mezi sebe s takovou samozřejmostí a lehkostí, že to má zkušenost se středoevropskou rezervovaností nebyla téměř sto pochopit. Po dvou letech života s nimi důvěra mezi námi vzrostla natolik, že jsem nabyla dojmu, jako bych je znala od nepaměti.

Vrátíte-li se pak zpět do naší středoevropské reality, náhle vám začne chybět řada tam tak běžných drobností, jako je např. přátelské popovídání si s lidmi společně čekajícími na autobus nebo třeba ve frontě do kina nebo na odbavení u bankovní přepážky. Samozřejmě aniž byste se kdokoliv předtím vůbec znali! Klidný nástup do autobusu a zařadění se do fronty bez předbíhání, strkání se a sprostých nadávek, poděkování řidiči za svezení a další a další drobnosti, které dělají život příjemnějším, přátelštějším a klidnějším....

Skupinu Kostaričanů poznáte již na dálku – jsou hluční, velmi družní a veselí. Je velkou vzácností spatřit je v tichosti číst knížku, zato je uslyšíte již na dálku jak žertují a drbou o lidech z okolí.

Tico – tvor pohodový 

Další věc, která neunikne vaší pozornosti, je jejich neuvěřitelně pohodový a klidný přístup téměř ke všemu, co není spojeno se silnými emocemi. Jsou schopní strávit hodiny v křesle a málo co je rozhodí. V Kostarice má vše svůj daný rytmus. Není důvod se stresovat. Pokud se od nich něco očekává, v naprostém klidu a beze spěchu se zvednou ze svého houpacího křesla a svým tempem se dané práce zhostí (že při tom stihnou vypít dva šálky kávy, probrat, kdo koho a s kým viděl, to přeci patří k věci). A proč se prací strhat v jednom dni, vždyť zítra je také den!

 Tico – Tvor čistotný

Kostaričané si velmi potrpí na osobní čistotu a upravený vzhled. Původně jsem se domnívala, že je to doménou zdejšího žhavého a vlhkého klimatu, kdy se potíte i přesto, že nepohnete ani prstem na noze, ale musela jsem svou domněnku zavrhnout, neboť i Kostaričané z chladných oblastí jsou navyklí přinejmenším dvakrát denně se sprchovat, a tady na žhavém Ganacastéckém venkově není neobvyklé vlézt pod sprchu i třikrát za den.

Navíc lidé si tu velice potrpí na upravený vzhled, jsou v tom neuvěřitelně putničkářští. I na obyčejný nákup do města vyjíždějí navonění, v naškrobených bílých košilích, čistých džínách, v elegantních sukních a lodičkách. Dívky i ženy si dávají záležet i na doplňcích. Oblečení, líčení, naušnice, náhrdelních či náramek a kabelka musí spolu barevně ladit. Kostaričanky jsou v tomto přebornice.

Navíc téměř všichni do jednoho používají deodoranty a parfémy (i zdejší mužští nádherně voní).

Ani při cestování v přecpaných dopravních prostředcích tu nezaregistrujete rozdíl. Zkrátka Kostaričané nejsou cítit, pokud ano, spíše voní mýdlem či nějakým parfémem.

Možná i proto, že zdejší lidé neobléknou stejný kus oblečení dvakrát za sebou. Jeden den použité džíny či tričko jde večer rovnou do koše se špinavým prádlem.

Bohužel my cizinci tu máme dost ošklivou pověst, a to, že nedbáme na osobní hygienu.

Nerada bych házela všechny do jedné kopy, jistě mnoho z nás na hygienu pečlivě dbá, ale upřímně ruku na srdce, kdo z nás se pravidelně denně 2x-3x sprchuje, kdo z nás několikrát za den použije deodorant a kolik z nás navíc denně používá parfém? Asi jen málokterý odpověděl na všechny otázky kladně. I já nebyla vyjímkou. Vždyť se stačí  jen na chvilku projet v tramvaji či autobuse - řekla bych, že česnekový parfém je v Čechách nejoblíbenější. 

Jedna ze zdejších nejběžnějších narážek na cizince je “Vám není nepříjemné ulehnout a začít nový den bez vysprchování?”

Na tuhle otázku jsem narážela téměř všude. Každý Kostaričan měl nějakou tu zábavnou historku se svým či svou “špindírou či smraďochem” z Evropy či Severní Ameriky…

Zpočátku jsem si myslela, že to přehánějí, ale po dvou letech života bohužel musím konstatovat, že můj nos se stal taktéž citlivějším na lidské pachy a že i já nyní registruji rozdíl mezi Kostaričany a cizinci. Možná, že je na vině i odlišná strava, stresující životní styl, znečištěné prostředí, kdoví?

Ale smutná pravda zůstává, že zdejším lidem, my lidé z mírného podnebí ,zrovna příliš nevoníme.