Čerstvé zprávy z pláže Iguanita

07/06/2010 17:00

Posílám mnoho pozdravů od Tichého oceánu, z Hadí zátoky, z pláže Iguanita.

Pláž Iguanita je nádherná písečná liduprázdná pláž, která je chráněná jako přírodní rezervace. Kromě pláže tu máme i stálo zelené mangrovy, kterým protéká říčka, která se v blízkosti moře rozlévá do široka a vytváří tak zátoku, která ústí do moře. Za přílivu je zátoka plná brakické vody (směs sladké a slané vody) a za odlivu téměř vysychá. Je tu spousta ryb a krabů a vodního ptactva. Hluboko v mangrovech se ukrývají i nebezpeční krokodýli, které jsme však spatřili již i v této zátoce.

 Naše stanice správců parku je malá dřevěná chajda o dvou malých pokojíčcích s palandami, jednou místností, která slouží za kancelář, další místnůstka pak slouží jako kuchyň. Samozřejmě nám tu nechybí sprcha s toaletou a pitná voda. Jediná elektřina, kterou tu máme, je ta, kterou vyrobí jeden solární panel, takže to jen tak tak stačí na osvícení chajdy po západu slunce a shlédnutí televizních zpráv (dokonce tu máme TV), ale málokdy elektřina vystačí na celovečerní film…

Přesto se tu nenudíme. Momentálně jsme tu v sedmi lidech. Hlavní správce rezervace a s ním čtyři chlapi z pobřežní hlídky, navíc naše kuchařka a já. Je to prima parta, o legraci není nouze a vzhledem k tomu, že tu jsme jen dvě ženské, tak si nemůžeme opravdu stěžovat. Těchhle pět chlapů nás neustále baví svými zážitky z pronásledování pytláků, pašeráků drog, lovu krokodýlů apod.… (Samozřejmě že ty historky jsou značně přibarvené, ale hezky se poslouchají). A když jim dojdou příběhy, pouštíme si latinskoamerické slaďáky.

Ráno nás kolem páté hodiny probouzí vřeštění opic. Ti se po nějaké době zklidňují a nechávají nás spát do šesté, půl sedmé ranní. Postupně se musíme všichni vystřídat v té jedné malinké koupelně. Mezitím dáváme vařit vodu na kávu, připravíme zdejší typickou snídani, fazole s rýží, k tomu kukuřičné placky a míchaná vajíčka. Pak spolu snídáme na terase. Po snídani začíná pracovní den, někdy vyrážím s chlapama na obhlídku s fotoaparátem v ruce, protože naším současným cílem je vytvořit foto prezentaci o této rezervaci. Všichni chlapi do jednoho jsou v plné polní, v uniformách – správce parku v zelené khaki košili a pobřežní hlídka v modrém. Každému se za opaskem houpá pistole, nebo na rameni visí samopal. Jdu uprostřed konvoje a fotím o sto šest. Mangrovový porost je plný života. Prodíráme se zdejší džunglí, občas se musíme vyškrábat na strmý svah a pak zase sestoupit do mangrovů. Dostáváme se až ke skryté pláži s černým pískem lemované tmavými valouny. Odpočíváme. Nastává odliv, ale v zátoce je ještě pořád spousty vody, která nás jen tak nenechá přebrodit se na naší stranu pláže. Po chvíli odpočinku se vydáváme na zpět, správce Carlos prozkoumává situaci v zátoce. Odhaduje, že se je již možné přebrodit na druhý břeh. Zpočátku nám voda sahá jen po kotníky, ale při následujících krocích voda stoupá, až nám sahá po pás. To jsme naštěstí již téměř na naší dobré pláži. Bosa vykráčím na část pláže, kde převládá černý písek. Neuvědomuji si, že je pořádně rozpálený, křičím bolestí a rychle nazouvám tenisky. Po tříhodinové obchůzce parku se vracíme do stanice. Máme žízeň a hlad. Doňa P. pro nás má již připravený oběd. Po obědě odpočíváme a děláme si čerstvou kávu. Po té chlapi opět vyrážejí do terénu, já již zůstávám ve stanici a zpracovávám nafocené fotografie. S námi ženskými vždy zůstává jeden z chlapů, takže máme neustálou ochranu. (I když tu není opravdu čeho se obávat).

Odpoledne trávíme prací ve stanici, čištěním pláže, čištěním a úpravou turistických stezek, které vedou po okraji mangrovů. Dokonce tu máme i archeologická předkolumbovská naleziště se spoustou střepů keramiky. Zatím tu ještě nebyl proveden žádný rozsáhlejší výzkum.

Samozřejmě, že si stihneme jít i zaplavat, neboť moře tu je nádherně klidné, téměř bez vln a krásně teploučké. K večeru pomáhám Doně P. s přípravou večeře pro vracející se vyhladovělé mužské. Za soumraku se většinou vracejí. Zapalujeme náš zdejší přírodní repelent – suchý kravský trus. Kouř z něj odhání veškeré komáry, a k mému překvapení vůně, kterou vydává není až tak nepříjemná. Rychle jsem si na ní zvykla. Při večeři nám chlapi vyprávějí své zážitky. Pak s baterkami vyrážíme na obchůzku pláže, i v tuto dobu sem občas zavítá některá z menších mořských želv, aby zde nakladla svá vejce.Ráno jsme napočítali pět stop, které připomínají koleje od čtyřkolky. Jedna z našich budoucích prací, bude též vést registraci připlouvajících želv a počet hnízd. Na závěr večera sedáme na pláži a pozorujeme oblohu a jižní kříž. Pomalu se rozcházíme, abychom se opět vystřídali v koupelně. Kolem jedenáctné zaléháme.

Někdy bývají však večery ještě akčnější. Správce parku obdržel anonymní telefonát, že byli spatřeni nějací ozbrojení mužští na okraji rezervace. Naše pětka na to reaguje okamžitě, během pár minut jsou v plné výzbroji a vyrážejí do noci. Jeden však zůstává s námi. Po několika hodinách se vracejí se zabavenými riflemi a žhavými zážitky, jak ty dva pytláky překvapili a kompletně odzbrojili.

Jindy nám nahlásili silný požár u hranic parku. Ke konci období sucha, je téměř vše kromě mangrovů absolutně vyprahlé, stačí málo a velká část parku lehne popelem. Není čas vyhledat pomoc. Ve stanici máme těžké mnohalitrové zásobníky vody, které připomínají batohy. V zdejším terénu není možné použít jiné techniky, na leteckou pomoc nejsou peníze, takže chlapi s mačetami, hráběmi a těmito těžkými vodními „bombami“ nasedají do terénního auta a vyrážejí do plamenů. Jsou dvě odpoledne, panuje nesnesitelné horko, slunce praží na plné pecky. Tentokrát zůstáváme v parku samy. Máme tu rádio. Správce parku se občas ozývá, aby se ujistil, že jsme v pořádku. Situace je vážná. Nakonec sehnali ještě pár mužských na výpomoc, ale požár se rozšířil po rozsáhlé ploše. Znavení a vyprahlí se vracejí téměř až v půl jedenácté v noci. Obskakujeme je jak se dá. Servírujeme jim pozdní večeři s pořádnou dávkou ovocné šťávy. Tentokrát není nikomu moc do žertu, brzy na to vyčerpaní uléhají.

Následující den s nimi vyrážíme na obhlídku spáleniště. Naštěstí zpráva o požáru přišla v čas, stihli ho uhasit před tím, než by překročil hranici rezervace. Chybělo však skutečně jen pár metrů. Pár metrů a celý svah tropického suchého pralesa mohl lehnout popelem..